V roce 1962 nastupuje na místo scénického výtvarníka, v Divadle na Zábradlí, kde se seznamuje s Václavem Havlem a Janem Němcem. Spolupracuje s filmovými tvůrci. V roce 1978 vytváří scénu a kostýmy pro film Juraje Herze Panna a netvor. S Františkem Vláčilem pracuje v roce 1979 na filmu Koncert na konci léta.

Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Praha 1995) ve stručnosti bilancuje jeho výtvarné dílo jako počáteční strukturální abstrakci, figurativní kompozici ve stylu starých mistrů, cyklus Stromníci (1965) a pozdější vrcholné surrealistické malby a kresby. Jeho dílo je z rodu magie fantazijního realizmu a surrealismu. Má především své výtvarné kontexty sahající k počátkům těchto tendencí – Bosch, Brueghel, Dürer a vrcholící v surrealizmu meziválečných let 20. století – Dali, Ernst, Magritte a takové jsou i jeho filmové plakáty.
Vystavená kolekce jich představí třicet. Československou kinematografii zastupuje oceněný plakát Panna netvor k filmu Juraje Herze; Josef Vyleťal rovněž svým magickým, výtvarným jazykem doprovodil ikonický film Jana Němce O slavnosti a hostech. Slavné filmy italské kinematografie pak zastupují plakáty: Amarcord (Federico Fellini), Evangelium Sv. Matouše (P.P.Pasolini) a Hvězdy velkého vozu (L.Visconti). Francouzskou klasiku do českých kin uvedl plakáty Žena je žena (J.L.Godard) a Černý tulipán (Christian-Jaque). Snový, imaginativní plakát v roce 1972 navrhl k Bergmanově Mlčení a Hitchcockovi Ptáky naplnil skvělou hororovou atmosférou za použití výřezu z obrazu Odívání nevěsty Maxe Ernsta. Zajímavá historka se váže k navrženému plakátupro kultovní film Dennise Hoppera Bezstarostná jízda. Ten se do českých kin dostal až v roce 1971 a v té době již nastupující normalizační cenzoři donutili výtvarníka zamalovat americkou vlajku na bundě jednoho z hlavních protagonistů.